Soolečně STvoříme
Běžel jsem do zahrady
Pouštět draka
Vítr foukal
Mi do zad
Takže měl jsem ho čelem
Toho co jsem pouštěl
A on mi unikal
Dobrý nápad
Měl jsem a vzlétl jsem s ním
Nahoru nad oblaka
A on furt koukal
Mi do očí smrad
Možná chtěl něco říct
Se mi zdá že ho znám
Ze zahrady?
Už je to tady!
Chceš se taky podívat?
Běžím do zahrady
A vítr fouká a fouká
Směrem na Nový Hrady
Jar
Druhý v řadě filmů Příběhů louky byl krátký sestřih snímku dvou hudebníků Kiján a Matouše. Nedělní polední je prostě jen tak svedlo k sobě ke společnému broukání..
Takováto spontánní setkání jsou ohromě nabíjející a přinášejí mnoho inspirace. I když se ve větru občas slova ztrácí, ze srdce se nevytrácí 🌬
Jar
Tak už se zase vracím k psaní a tímto chci nabídnout, co nového máme k mání. Poslední čas to tu hodně žije, dost věcí se nyní točí kolem připrav na setkání. A tím se i točí filmy, krátké, takové, aby jen na kousku “metráže” vypověděli o náladě toho nebo tamtoho. První z Příběhů byl krátký film o Liborovi. Libor nám to tu pomáhá zkrášňovat. Jak? To je lepší vidět na vlastní oči.
A tehdy mu přistálo štěstí na hlavě. V přímém přenosu.. 🦋
Jar
Vůbec nevím jak uvést tuto část našeho webu. Nemám velké zkušenosti se psaním, stylizací a vím já, co by se vše hodilo? Jo, nápad by to chtělo, to je jistý! Tak snad mi něco napadne. 🙂
A proč to tedy píšu? A proč formou blogu? U nás na louce se často něco děje a mám pocit, že by bylo fajn tyto příběhy zaznamenávat. Taky pohádku jsem napsal. O cestě, o přátelství, o lásce.. o louce! ☺️ Vlastně se sám sebe ani neptám a dělám to, co mi pod ruku (do hlavy) přichází. Nebráním se. Jde to samo. Možná někdy napíšu, co nikdo nepochopí, možná někdy natočím něco, co nikdo nepochopí. Možná to ani já nepochopím. Já ale musim. Přeju nám, aby to bylo pochopitelné.
Příběh louky má být tedy taková luční kronika, která...
Tralalá a zbytek dopíšu večer snad, stejně to tu zatím nikdo nečte.. 😀
Jar
